CD1. Celkem nic zajímavého, krom docela dobré skladby demoverzí. BTW opět obsah CD tak úplně nesouhlasí s tím, co je uvedeno na onom přiloženém dvoulistu nepříjemnýh rozměrů, ale alespoň nic nechybí - pouze je tu navíc Driver. Sám jsem si nenainstaloval žádné demo už několik let, ale tentokrát jsem udělal výjimku. O hře Disciples: Sacred Land totiž popisek tvrdil, že hodlá být lepší než HOMM3, což jsem prostě musel vidět... Po probdělé noci mohu říci - pokud máte rádi HOMM strategie, kupte si Level jen kvůli tomuhle demu. Disciples jsou neuvěřtelně zjednodušení v mnoha směrech (zejména systém soubojů je technologicky překonán 10 let), a jedinou opravdu novou věcí jsou zde Thiefové (obdoba Diplomata z Civilizace). A přesto mne hra neuvěřitelně chytla a bavila, dohrál jsem v noci na hard jediný přítomný scénář za obě strany, a už se rozhodně těším na plnou verzi, která by se měla začít prodávat ještě tento měsíc.

Docela zajímavé je množství rozhovorů v tomto čísle. Krom nudného Richarda Šmehlíka jsou tu Bitmap Brothers, tvůrci s 3D Marku, a také dvě první preview jsou psány touto formou. Myslím že pro preview hry, na kterou dosud nebyla vydána žádná hratelná verze, je rozhovor ideální formou přiblížení hry budoucím hráčům, určitě mnohem lepší než převyprávění firemních materiálů spojený s popisem obrázků.

Hrou čísla je NHL200 (strana 43). Spíše než recenzi si ovšem můžeme přečísto oslavnou ódu, působící trochu dojmem vytvoření pod   nemilosrdnou hrozbou zbraně, namířené na šéfredaktorova oblíbeného králíčka. Nové NHL určitě je skvělá hra, určitě je to lepší hra než NHL99, ale zas takové rozdíly tu opravdu nejsou. Zejména pojem "obrovsky vylepšená hratelnost" dost smrdí. Většina dlouze popisovaných grafických vylepšení při hře samotné zase tak moc vidět není. I další popisovaná vylepšení zdaleka nejsou tak nová, jak se autor článku snaží sugerovat - tvorba vlastních hráčů tu byla už loni (a možná předloni), online liga také. Neuvěřitelně stupidní nemožnost instalace v angličtině je zmíněna pouze v tabulce pro & proti, což nechápu, taková ignorance by jistě stála za komentář. Pokud někdo má NHL99, koupě nového dílu pro něj nemá IMHO smysl.

Potěšila recenze na Sinistar: Unleashed, opět jeden remake, který svůj vzor překonává (i hratelností). BTW když už se autor zmiňuje, že původní Sinistar byla jedna z prvních her používající digitalizovanou řeč, je nutné podoktnou, že tato digitalizace byla i ve své době (1982) hráči dost kritizována, protože se kvalitou ani neblížila vůbec první "mluvící" hře - Berzerk.

Na straně 78, kde začíná sekce Hardware, jsem se dočetl, že GameBoyi dochází dech. $@#%$^%$&. Sloupek novinek, kde se tato informace vyskytuje, není podepsán (patrně pud sebezáchovy). GB/GBC stále ovládá minimálně 75% trhu handheldů (v Evropě to bude asi ještě víc), což bych rozhodně neoznačil výrazem "dochází dech". Níže ve stejném odstavci zmíněná "speciální videokamera" pro GBA je prostě jen novou verzí dnes běžné GameBoy kamery, takže žádné speciální lákadlo GBA.

Při druhém čtení jsem si náhodou všiml na straně 109 celostránkového inzerátu, slibující každodenní aktualizaci www.level.cz, takže jsem zvědav... ;-)

Závěr: asi zatím nejlepší číslo Levelu, dokonce i lepší než poslední GameStar. Všechny recenze jsou napsány zajímavě a čtivě, ačkoliv jsem se o nich výše nijak blíže nezmínil. Jelikož je Level vlastně i  nejlacinější časopis, pokud nekupujete CD přílohu, tak za tu koupi jen pro přečtení určitě stojí. K zakoupení verze s CD tentokrát opravdu motivace chybí, i ten, kdo letecké simulátory hraje, má určitě už doma lepší hru  než Flying Corps.

Article o umělé inteligenci je skvělý.

Krátká novinka v pravém horním rohu strany 21 o světovém rekordu v Pac-Manovi není zrovna aktualitkou. Veliký turnaj, na kterém tenhle rekord padnul (dokonce několikrát), se konal už počátkem května. Soutěžilo se na více jak stovce coin-op automatů a pinballů, všechno rok výroby starší než 1985. Přestože (nebo možná právě protože) nebyly žádné peněžité ceny, a jediné o co šlo byla možnost vidět svoje jméno mezi deseti nejlepšími v dalším díle výroční Twin Galaxies publikace, na soutěž se sjelo mnoho nejlepších hráčů z celých USA i Evropy (Japonci mají vlastní žebříčky, a akce Twin Galaxies většinou okázale ignorují... a taky je to daleko ;-) ). Typická akce, která by si určitě zasloužila víc prostoru než pidizprávičku po třech měsících...

Na str. 26 se lze na čtyřech stranách poprvé u nás dozvědět něco  více o očekávaném NHL2000. Škoda, že toho není mnoho. Každopádně  pokud je pravdivá zde uváděná informace, že Vichnar namluvil jen úvodní ohlašování zápasu a ne samotný komentář, je to opravdu výsměch  všem předchozím slibům JRC. A není IMHO jediný důvod hrát hru  v češtině. Jinak je ovšem reportáž, především část o návštěvě EA, docela zajímavá.

Stranu 34 zabírá celostránková reklama na Level samotný. O něco níže je její scan, a hned vedle až podezřele podobná předloha z Edge. Prostě - grafická úprava Levelu je prudce originální jako vždy... [grin] Oba obrázky dodal, na všechno upozornil a s uveřejněním souhlasil Bludr.

V preview Age of Wonders na str. 43 mne k zuřivosti přivádí neustálé používání zkratky HOMAM pro Heroes of Might & Magic. Všichni všude používají odjakživa HOMM, jen Level musí být originální za každou cenu. Opravdu jsem to nikde jinde neviděl - krom nedávné HOMM3 recenze pochopitelně kde jinde než v Levelu. Pokud se snad autor nějak snaží podprahově signalizovat svou sexuální orientaci - sorry, nefunguje to.

Šestistránková "exkluzivní" recenze na Tiberian Sun začíná na straně 48, a celkem mne překvapilo že není nijak přehypovaná. Pochopitelně sám jsem hru ještě neviděl, ale tento popis celkem odpovídá tomu, co očekávám... Pěkná recenze.

Jedním z velkých nedostatků Levelu je spousta místa zaplácnutého rubrikami, které z hrami nemají moc co do společného. Krom všemožných "kulturních" rubrik (jako by kurva hraní her nebyla kultura) je tu
tentokráte naprosto o ničem třístránkové reklamní review na jakýsi tragický nestabilní build w2k (str.91).

Závěrem: tohle číslo Levelu se mi líbilo určitě mnohem více než několik posledních. Svou zásluhu na tom mají určitě i příspěvky nových členů redakce Rybka/Malý, kteří od minule přihopkali za Score. Kupovat ho s CD ale tentokrát opravdu nemá smysl, snad jen chcete-li vidět Hypercore.

Poznámky:
Na Levelu se mi obvykle nedaří najít nic, co by stálo za zmínku. Obsah býva většinou velice nudný, leč fakticky korektní... Těžko říci, komu je časopis tak, jak je psán nyní, určen. Nuda čiší z většiny recenzí
i tohoto čísla, takže pubertální čtenáře Score zaujme asi jen ztěží, a ani čtenář postarší nemá důvod odkládat svůj GameStar - původních informací je v Levelu prostě pomálu. Navíc vychází později než ostatní magazíny, a tak většina her už byla recenzována jinde (ve Score už mnohdy vloni).

Grafický vzhled časopisu se mi dlouhodobě nelíbí, neb zastávám názor, že když je něco jiné, nemusí to být jen proto dobré. Ale protože poměrně značnému procentu lidí se, zdá se, naopak design zamlouvá, ponechám ho bez komentáře. Tradiční pěkná je galerie na konci - jo, kdyby tak zabírala celé číslo, doporučil bych Level všem.

Pojďme tedy raději k obsahu. Už na straně jedenáct začíná pětistránková úvaha nad brutalitou her. Vrhl jsem se po ní se zájmem, neb toto téma mne zajímá, a byl jsem zvědav zda tentokráte redaktoři Levelu (pod článkem je podepsán Radek Fridrich) překročili svůj stín. Bohužel, nevyšlo to.

Samotná idea článku je nepochybně dobrá. Na hraní her není nic špatného, a to včetně her brutálních - pořád to je jen hra, a pokud někdo není schopen rozlišovat mezi hrou a realitou, nemá co pobíhat na svobodě. Těžko nějaký počítačový hráč nebude s obsahem prvních dvou stran souhlasit. Hraní her pořád ještě není považováno za "normální" zábavu, a tak každé šťouchnutí do vosího hnízda je vítáno. Příkladů, kdy jsou násilné činy nesprávně spojovány s vlivem počítačových her na vývoj mladého idiota, lze jmenovat mnoho, a autorovi se to také v úvodu jeho statě celkem dobře daří.

Bohužel na třetí straně elaborátu udělal autor osudnou chybu - opustil poklidné pole neškodných úvah o dobru a zlu, hrdě nadepsal podtitulek Vývoj počítačového násilí, a pustil se odvážně do (pro něj) poněkud neznámých vod herní historie. Ta údajně začíná ZX Spectrem, a jako první příklad brutální hry bylo zvoleno Commando. Když jsem to uviděl, můj zrak bezděčně zaletěl nahoru na stránku, zda-li v mé kopii časopisu náhodou neschází jeden či více listů. Nescházel. Pominu-li fakt, že násilí se ve hrách objevilo už o více než deset let dříve (viz níže), Commando mi opravdu nepřipadá jako vhodně zvolený příklad. Naopak jde IMHO o hru, kde je zabíjení relativně velmi... jak to říci... bezpohlavní - člověk si ani
neuvědomí, že zabíjí stylizované vojáčky. I další hra v autorově výběru, Barbarian,  není zrovna dobrým příkladem, popisované odseknutí hlavy se dostavuje  v celé hře pouze po jednom jediném úderu, navíc je obráceno spíše ve vtip srandovním odklizečem mrtvol. Myslím že i na Spectru by se našly lepší příklady her, kde násilí je opravdu samoúčelné - třebas Go To Hell.

A abych jen nekritizoval - jakže to vlastně bylo s tím vývojem násilí v počítačových hrách doopravdy? Hlavním argumentem odpůrců počítačůvých her od prvopočátku jejich existence bylo, že hry způsobují záškoláctví a vyvolávají v dětech závislost. Tomu záškoláctví se můžem dneska opravdu jen smát - nu, američani. Ačkoliv se ve většině her té doby vyskytoval prvek násilí ve formě ničení čehosi, ono cosi bylo povětšinou stylyzováno do podoby různých neutrálních raketek, kuliček či ufounků. Smrt člověka, pochopitelně stylizovaná v možnostech tehdejší úrovně grafiky, se začala objevovat ve hrách kolem roku 1975, byť nejprve jako vyjádření hráčského neúspěchu (Shark Attack). Za opravdu první "brutální" hru (byť s odstupem času se to při pohledu na grafiku může zdát směšné) je považována Death Race od Exidy. Hráč, ovládající pomocí volantu a plynového pedálu malé autíčko, pronásledoval po obrazovce pajďuláky, kteří při převálcování roztomile křičeli... První hra, kde zabíjení lidských postav bylo cílem (byť oficiálně to nebyli lidé, ale gremlini). Americká organizace National Safety Council
rozpoutala proti Exidy kampaň, poukazující na škodlivost obdobných her, a tak se rok 1976 stal začátkem (doufejme) nikdy nekončícího boje mezi hráči, a prudérními idioty.
Podobné organizace jako NSC vznikají a zanikají neustále (především v hloupé Americe). NCS ovšem v roce 1976 nedosáhla vůbec ničeho, a hry, kde bylo zabíjení cílem, se staly postupně běžnou náplní arcade paláců.
Asi nejznámější mediální kampaň vyvolala v roce 1982 jiná ochranářská společnost - National Coalition on Television Violence (NCTV). Nechali si vypracovat obsáhlou psychiatrickou analýtu vlivu některých her na vývoj mladých američanů [grin], a na jejím základě se pokoušeli nechat zakázat veškeré reklmay na videohry v médiích. Pěkně cílený útok. Jako příklad nejhorších her byly ve studii jmenovány Berzerk (obrázek), Battle Zone, a také PacMan (!!!), Firebug, Custer's Revenge. Mimo jiné se tam říká:  These games are training the next
generation of Americans to be even more violent than our current generation, already the most violent in American history. Ale přes množství snahy a finančních prostředků vynaložených na kampaň ani NCTV tehdy ničeho nedosáhlo, Atari si zaplatilo vlastní tým psychologů, kteří dokázali pravý opak, že většina her má na děti vliv vyloženě blahodárný. Což můžu potvrdit... :-)

Zpět k Levelu. Dále v textu autor rychle prchá k Amize, kde je jsou už jeho znalosti o něco větší, a výběr her je poměrně reprezentativní... a pokračuje až do současnosti, kdy ovšem opravdu není problém najít hru VELMI realisticky zobrazující násilí... :-)) Škoda, celkově  - zajímavé téma, dosud v českých herních časopisech nezpracované, ale bohužel velmi odfláknuté.

Tolik k prvnímu shitoidnímu článku v Levelu. Recenzím a preview na dalších stránkách se celkem nedá mnoho vytknout, některé jsou dokonce slušné. Opravdová hrůza zlodějská se ale vynoří na straně 72 - návod na Might & Magic VII.
Jelikož hru jsem dohrál, a věnoval jsem jí docela dost času, hodlal jsem návod podrobně porovnat se svojí osobní zkušeností. Ale ouha. "Návod" je psán formou FAQ, a už po přečtení prvních několika otázek/odpovědí se mne zmocnil pocit deja vu.... Aby ne. Originál tohoto "návodu" je na URL:
http://www.mrev.net/mm7/ (server je posledních pár dní down, tudíž lokální kopie dokumentu je zde)a vznikal jako kolektivní dílo lidí na efnetovém kanále #mm7. Ať koukám jak koukám, krom drzého podtitulu "připravili jsme pro vás několik užitečných rad" nikde nevidím odkaz na tento zdroj. A ten by si patřičné credits jistě zasloužil.
Český překlad vychází z výše uvedeného URL zcela zjevně, je zachována formulace dotazů i jejich pořadí... Prostě sprostá krádež, pod kterou se  jako autor-zloděj podepsal Petr LEE Bulíř. Patrně jeho jediným opravdovým příspěvkem je naprosto nesmyslá QA:
Q: Kde získám 500 zlatých?
A: Jedna ženská u mola koupí za tuto sumu hudební nástroj.
No, je to trošku naopak, za 500 ho prodá, ale protože Petr hru tak daleko nedohrál, neví to... [grin] Je smutné, když si redaktoři  nechávají platit za cizí práci - kolipak asi návodů v českých časopisech
opravdu vzniklo při hraní, a kolik jich jsou jen překlady z internetu,  kde se návod na libovolnou hru objeví max. několik dní po uvedení na trh?

Závěr: kvůli Stonekeepu si Level kupte, stojí zato. Zaobírat se tištěnou přílohou CD ale smysl nemá.

SCORE nikde, a tak se tento měsíc trochu podíváme i na jeho konkurenty.

Už na druhé straně vedle obsahu, kde členové redakce pravidelně exhibují při odpovědích na hloupoučké otázky, si nelze nepovšimnout tvora jménem David Šíma, který prodává v JRC a stydí se za to, že musí prodávat Lost Vikings!! Z toho bychh hned udělal nezaměstnaného....

Na straně 12 začíná divný article, který na čtyřech stranách v horní části popisuje co je dosud známo o PSX2, v části dolní je pokec o emulaci PSX/N64. Zatímco k horní části, podepsané Petrem Bulířem, se dá těžko něco dodat (snad krom divných informací ve druhém odstavci), dolní část je nepodepsaná (že by stejný autor?) a IMHO velmi nekvalitní. Už samotný sloh celého článku působí velmi, řekněme rozháraným dojmem, některé své věty dokonce poznávám... [grin] Autor vytrvale používá módní, leč nesmyslné slovo coin-up namísto správného coin-op. Popisy všech tří emulátorů, které autor zmiňuje (UHLE, Bleem, PSEmu), jsou velmi nepřesné, u UHLE z jakéhosi neznámého důvodů není uvedena oficiální homepage. Podtrženo sečteno - crap. Na kvalitní článek o emulátorech high-end konzolí si tak budete muset počkat až do nového čísla GameStaru...;-))

Na straně 22 je celkem nadšené preview na už od pohledu neuvěřitelně shitoidní českou adventuru Ve stínu havrana. Českým adventurám se v českých časopisech daří, vždycky se najde alespoň jeden, který hru vychválí... Blahoslavení chudí duchem.

Oproti minulému celkem slušnému číslu je tohle IMHO krok zpět. Opět místy divný desighn se spoustou prázdných ploch (rubrika hardware), opět nudné recenze, kvalitní plakát časopis nezachrání. Plnou hrou čísla je tentokrát nanejvýš průměrná RTS Earth 2140, po které by, nebýt v češtině, neštěk' ani pes.

Závěr - koupit pouze v případě, že se vám líbí všechny RTS, nebo pokud nemáte jiné cover CD s demem Hidden & Dangerous.