Závěr:
Odchod Bludra, který se v tomto čísle objevuje naposledy, může časopis hodně poznamenat. Byl totiž autorem drtivé většiny tématických článků X čísel dozadu. No ale třeba se objeví v redakci nový talent, v příštím čísle má být hlavním tématem sex (budeme moct srovnávat s Excaliburem), takže se sám rád nechám překvapit, jak ten sex bez Bludra zbytku redakce půjde... ;-))

Po úvodních, jako obvykle rozvleklých obsazích časopisu a CD, představuje GS dvě "témata" - zpravodajství o Quake Hazard a info o reklamních soutěžích z Invexu. Škoda, další čtyři strany o ničem, přitom vlastních zajímavých témat je v časopise dost, takže snad není nutné mít "téma za každou cenu".

Preview tentokrát zastupuje pouze jediný rozhovor s Cauldorn Software o tvorbě Battle Isle 4, což není určitě na škodu - zbude víc místa na recenze. Vlastně se dá mezi preview zařadit i čtyřstránkový pokec o chystaných 3D plošinovkách, pojmutý ovšem především jako úvod k recenzi Raymana 2. Ostatně jednoho z nejlepších článků v časopise (i když můj názor je možná trochu zkreslen faktem, že se mi hra taky moc líbí). K dalším dobrým textům určitě patří recenze Half-Life datadisku, Homeworld, NBA 2000. Slabší články se jmenují těžko, některé se mi sice líbí méně, ale nikoliv z nějakého konkrétního důvodu faktických nepřesností - spíš asi proto, že jinde už o stejné hře napsali lépe (Nocturne, FIFA2000), takže když někdo bude číst jen GS, zklamán nebude...

Rubrika Retro je jako obvykle skvělá. Krom stručných momentů pravdy (Sid Meier), je totiž komplet věnována Tetrisu. Těžko jí lze něco vytknout, dokonce jsou zmíněny i všechny tři dle mého názoru nejúspěšnější verze - Tetrinet, Fukův Tetris 2 (ten je přiložen i na cover CD) a TetrisDX pro GBC. Rozhodně by si ale Tetrinet zasloužil více místa, než malou zmínku na horním kraji obrazovky "výtečná multiplayerový úprava" (vida, další argument proti těm hnusným tečkám - nečte je ani korektorka :-) ), přece jen je to nejlepší síťová zábava vůbec...

Velmi mne potěšil prostor, věnovaný v rámci rubrik Hardware GameBoy Color. Přece jen, na rozdíl od zbytečné PSX rubriky v Levelu, tohle má smysl - GBC vlastní periodikum nemá (jako PSX) a nekonkuruje PC (jako PSX). A navíc ho mám taky, takže kdo o něm bude psát, krutě si šplhne... :-) Vyhraženou dvoustranu zatím zabralo jen jakési představení přístroje, první pokec o hrách je slíben až na příště. Tudíž ani není zatím co kritizovat - snad jen v přehledu konkurenčních výrobků by namísto dávno mrtvých Lynxe a GameGearu mohl figurovat Bandai Wonderswan.

Drobnosti.

Na straně 14 dvoustránková reklama slibuje vánoční číslo GameStaru, které bude mít 400 stran, 4CD, a dvě plné hry. To jsem zvědav, jestli taky stejnou cenu... ;-) A především - co proboha bude na těch 400 stranách, sice GS pravidelně vybude nějaký materiál, který pak místo v časopise skončí na cover CD (chválihodné), ovšem čtyřnásobný rozsah... mno... to jsem tedy zvědav. Aby 300 stran nebyla reklama... :-)
Zajímavé je i číslování - díky dvou číslům v rozpětí 14 dnů na konci léta získal GS náskok, a tak protože prosincové číslo tu máme už od půlky listopadu, tohle speciální se bude zřejmě jmenovat Vánoční...

Je sice pěkné, že na CD dal GS demo Pong, ale informace "dědeček Pong se vrací z roku 1979" se mi nezdá příliš pravdivou, a seknout se o sedm let je na herní časopis DOST.

V rubrice Tipy a Triky na straně 75 mne opravdu velice zaujaly cheaty pro FIFA2000. Především "neviditelnost". To by nemusel být tak špatný nápad, navíc je tu několik možností. Buď bude neviditelný jenom míč, kdy se hráči zdánlivě bezcílně pomalu procházejí po hřišti, a jeden sleduje ostražitě druhého - kdopak má asi míč?. Dalším režimem zřejmě bude rozšíření neviditelnosti i na hráče, který míč ovládá, a hra se pak mění v zajímavé klání ve stylu "Where the fuck is Willy", do kterého se zapojuje aktivně i brankář, coby majitel sítě nejdůležitější postava. Z dalších cheatů je zajímavý i ten, slibující "odkrytí celé mapy" - fotbalová simulace s implementovaným fog of war tu opravdu ještě nebyla.
Článek o českých amatérských úpravách her na str. 88 je sice záslužným počinem, ovšem neškodilo by se vyvarovat zásadních nepřesností - žádná čeština pro HOMM3 není.
Dvoustrana 90-91 je dosti šokující, obdobnou "Bleskovou analýzu" bych čekal spíše ve Score nebo PCG - pokud někdo neví co dělá, neměl by raději dělat nic, a opravovat si počítač podle vývojového diagramu v  herním časopise... teda... fuj.
Do GS je opět vložen jakýsi komunikační časopi Signalis, sice je to mimo oblast mé působnosti, ale přesto bych rád upozornil na opravdu skvělý článek o bezpečné komunikaci na straně 6 (číslování Signalisu). Nic zábavněji napsaného stejně v GS nenajdete.

Závěr: GS zůstává spolu s Levelem na špici našich časopisů. Možná tu není tolik článků vysloveně skvělých, ale zase nepronikají autocenzurou ani žádné slabé/krátké. Možná ale někoho může odradit i snad až přílišná "suchost" textů, především pokud mu není zrovna třicet.

Na druhou stranu, tak úplně zklamán jsem nebyl - součástí balení časopisu je docela obsažná knížečka, věnovaná Tiberian Sunu. Popisy všech jednotek, a zejména detailní popisy všech misí se určitě budou hodit zejména začátečníkům (sám jsem si už svůj zátuh, RTS totiž normálně nehraju vůbec, pomocí ní vyřešil... ;-) ).

CD1 je jako obvykle celkem kvalitní, v trainerech nechybí original NFOs (dokonce i jaydee.nfo je tu), velmi potěšilo 5 trailerů z ETCS. Obzvláště video Giants je pěkné, nesrovnatelně kvalitnější než to na specializovaném video CD z předminulého (?) GS.
Jelikož jsem s překvapením z došlých mailů zjistil, že se opravdu najdou lidé, rozhodující se zda plátek koupit či nekoupit dle těchto stránek, na častý request budu odteď pro cover CD každého časopisu uvádět i kompletní skladbu dem. Ostatně informace na přebalu CD či uvnitř časopisu jsou málokdy zcela přesné.

Dema: Darkstone, Driver, GTA 2, Homeworld, Mortyr, NHL 2000, Prince of Persia 3D, Rally Champ 2000, Rogue Spear, Thief Gold, Unreal Tournament.

Na následující straně je docela zajímavý pokec o online hraní, především o Ultima Online. Záhadou je nepřítomnost jakékoliv zmínky o českém UO serveru Kelevar, ač patrně není zrovna hustě navštěvován (nevím, UO nehraju), určitě je to zdaleka nejlacinější způsob jak UO vyzkoušet.

I další dvě strany (90-91) zaujmou asi každého čtenáře. V zamyšlení nad cenami her, nad monopolem JRC (i když o tom se mluví jen v jednom z podtitulků, text samotný je prost jakýchkoliv výpadů proti živiteli) a dalších souvisejících věcech se ale celkem nic nového (čti bombastického) nedozvídáme. Pěkná je ale tabulka úplně vlevo, kde je procentuelně vyjádřeno jaká část prodejní ceny průměrné hry připadně komu na cestě od výrobce ke kupujícímu. Lehce tak lze zjistit, že JRC u nás má minimálně 50% z prodejní ceny - čili jistá možnost jak zlevnit tu jistě je, že... [grin]

Součástí GS je tentokrát i jakýsi vnořený časopis Signalis, toleruji ho neb je na stránkách vložených do časopisu navíc, ale nezaujal. Pryč s tím.

Závěr: Gamestar si drží stabilně docel dobrou úroveň. Bohužel tentokrát v jeho neprospěch, krom absence plné hry, hovoří i existence dvou více než vyrovnaných konkurentů - Levelu a PCG. Trochu mám pocit, že GS doplácí na svůj menší počet stran, takže si nemůže dovolit (jako Level) věnovat některým tématům tolik prostoru, kolik by bylo třeba. Pořád je to ale dostatečně dobrý časopis, takže má-li ho paní trafikantka s jedním CD, neváhejte. Pokud nemá, je třeba jí nejprve poučit jak trafiku správně vésti, a potom si pro tentokrát koupit Level.

Na straně 29 je dost ostudná celostránková inzerce, která jako inzerce na první pohled moc nevypadá. Nebýt nenápadného nápisu "Speciální inzertní projekt", umístěného na vnější straně stránky, vypadala by stránka jako lehce offtopic recenze na DVD přehrávač Sony v rubrice Hardware. Což byl ostatně zjevně účel... [grin]

Všechny recenze i preview tohoto čísla jsou na obvyklé GS úrovni, to jest velmi dobré. Snad jen Clans si IMHO nezaslouží ani těch 60%.

Závěr: kvůli Shogo je GS jasná koupě. Pokud ale first person akce nehrajete, můžete si peníze ušetřit - díky tomu, že říjnové číslo vychází dříve, než zářijové vydání konkurence, byla už většina zajímavějších her recenzována jinde. Já si koupil GS proto, že je u nás zatím stále nejlepší...

Jásavé preview Poldy 2 na straně 32 představuje tuhle novou českou adventuru jako první papírový časopis u nás. Uznávám, že i na mne, nepřítele adventur a českých zvláště, udělala grafika docela dojem... Přesto - diky tomuhle hype se to zjevně bude prodávat, i kdyby to byl shit na entou...

Hrou čísla, recenzovanou od strany 34, je System Shock 2. Recenze je opravdu moc pěkná, přestože jsem původně SS2 vůbec hrát nechtěl, po přečtení jsem názor změnil a naopak jsem dostal velkou chuť si to HNED zahrát (bohužel praxe nedovolila - na P200 je to nehratelné)... Fakt pěkná recenze.

Snad poprvé v historii českých časopisů někdo zrecenzoval jeden z mnoha existujících retrogamingových výběrů - strana 42, Atari Arcade Hits 1 a Atari Collection 2. Recenze je férová - u něčeho takového prostě nelze nikoho do hraní nutit...

Shogo bude plnou hrou příštího čísla, dokonce možná i s českým překladem. Na straně 44 je proto tahle rok stará hra s předstihem recenzována. Musím říct, že recenze se mi zdá být velmi férová. Sám jsem Shogo hrál (a dohrál), a bavil jsem se opravdu výborně, je to oddechová akce výtečná na odreagování a především běží zcela plynule na P200. Ještě dnes vzpomínám jak jsem zuřil, když jsem si přečetl loni ve Score Eislerovu neuvěřitelně zaujatou recenzi (5/10) - ale to je už taková Eislerova vlastnost, když JRC hru neprodává, hodnocení je poloviční.
Příští GS se stává díky Shogo nutnou koupí pro každého, kdo hru ještě nemá.

Když jsem si poprvé přečetl recenzi Darkstone na straně 68, byl jsem docela nadšen. Je čtivá, je tam všechno co má v recenzi být. Jenže... jenže já už Darkstone dohrál. A tak je můj výsledný dojem poněkud jiný. Nejpodstatnějším nedostatkem se mi zdá to, že autor až v předposledním odstavci recenze letmo zmiňuje naprosto zásadní odlišnost Darkstone od Diablo - dvě hráčem ovládané postavy. Rozhodně to není taková nepodstatnost, jak by se snad z recenze mohlo zdát. Správné vyvážení hry střídavě s jednou či druhou postavou, určení kdy je lepší vrhnout se do boje s bojovníkem a kdy naopak raději z povzdálí ovládat kouzelníka a pomáhat válečníkovi řízeného v té chvíli počítačem - o tom to celé je! Přestože AI není na moc vysoké úrovni,s tím musím s recenzentem souhlasit (především při útoku protivníků s luky je nutné převzít vždy iniciativu za zmatený počítač), jsou dvě postavy imho hlavní odlišností od všech podobných her. Jistě, hru je možné hrát i s jedinou postavou - ale proč to dělat, že? Určitě by také nebylo od věci zmínit se více o systému skillů - některé z nich jsou opravdu velmi originální a především užitečné. Mým oblíbencem byla zejména Lykantropie, však také můj kouzelník si coby vlkodlak užíval až skoro do poloviny hry (kdy už začalo být pro hrubou sílu chlupatých pracek poněkud husto). Také celé magii hry je v recenzi věnován jen jediný odstavec, a ten je ještě z valné většiny naplněn nářkem nad tím, že kouzlo Light málo svítí. Ostatně - kvalita Light VELMI závisí na úrovni sesilatele, takže i z toho jevidět, že recenzent viděl hru opravdu jen letmo. Podstatná informace o tom, že hru je možné hrát znovu na vyšší obtížnost až po patřičném vytrénování postav, v textu recenze chybí zcela. Takže můj dojem - slohově pěkná čtivá recenze, vzniklá po cca půl hodině letmého hraní... Ale alespoň začínám tušit, co měl pal Holub z Reflexu na mysli když řekl, že recenze vypadají jako preview...

Dokončení návodu na MM7 z minulého čísla, které začíná na straně 82, potvrdilo to, čeho jsem se obával. Natlačení celého zbytku hry (navíc za dobro i zlo) na pouhé čtyři strany se povedlo jen za cenu velkého zestručnění celého textu. Fakticky je pořád návod téměř bez chyby, ovšem nevěřím, že by podle něj bylo možné hru dohrát. Krom naprostého ignorování všech questů nepotřebných přímo pro hlavní dějovou linii (ovšem bez jejichž splnění se v praxi objít nelze) jsou tu i drobná "opomenutí", která slepým následovačům návodů mohou připravit krušné chvilky. Některé nestojí za řeč - Když už si však skafandr navléknete, nic vám nebrání v tom, abyste si vzali třebas blaster - ve skutečnosti si v této chvíli můžu vzít POUZE blaster. Jiná už jsou fatálnější, jako třeba popis přípravy pro boj s Tolbertim, kde je sice správně zmíněno kouzlo Slow jako asi jediná možnost jak ho nakonec zabít, ale v popisu obranných kouzel se mlčí o nutnosti jejich sesílání na úrovni Grand Master (Body Magic) - bez toho je totiž eradikace celé party otázkou několika kol. Celkově se tedy návod příliš nepovedl, jsem zvědav jek se povede v témže úkolu (pokračování MM7 guide) Andrejovi v novém čísle Score...

Tipy pro Midtown Madness na straně 88 a zejména mapy na dalších stranách vypadaí docela zajímavě a především precizně. Nutno ovšem podotknout, že ani s jejich pomocí dřevo jako já vítězství nedosáhne. Tak teď nevím - je to plus nebo minus?

Na straně 92 je čtyřčlánkový článek v rubrice Hardware, který pojednává povětšinou o software, a nejvíc by mu slušelo zařazení do Jokes. Je pod ním podpsán Tomáš Bučina z IDG Test centra, kterého náhodou znám osobně. Musím říct, že za ty roky co jsem ho neviděl, se Bernie nijak nezměnil - pořád stejnej jouda, co po každý chybový hlášce formátuje disk a reinstaluje windoze... B-)

Závěr: číslo na celkem obvyklé GS úrovni. Možná by nebylo od věci více původních articles - je tu jen NHL2000, a i to je v podstatě preview. Pokud si kupujete časopisy kvůli plným verzím her, nemusíte tentokrát utrácet zbytečně peníze. Osobně ocenuji nejvíc CD s trailery, a koupil bych si časopis jen kvůli němu.

Na straně 67 začíná třístránková recenze na MM7. Konečně férová recenze na tuhle skvělou hru, jak to tak vypadá, nakonec každý časopis, kde redaktor hru opravdu hrál, ji pochválil.  Krom recenze je v tomto čísle otištěna i první část návodu. Po jeho přečtení jsem měl poněkud rozpuruplné pocity. Návod je jistě fakticky správný, ovšem především ve své druhé polovině velmi, velmi stručný. MM7 sice je poměrně lineární hra, ale bez plnění postranních questů se družina neobejde, prostě proto že nezíská dostatečnou úroveň pro přežití v pozdějších fázích hry. IMHO by nejlepší formou návodu byl prostě abecední popis všech questů hry, včetně lokace jejich zadavatele a vzájemných souvislostí. Každopádě i takto otištěná forma návodu (uvidíme v příštím čísle jak ho autor dál rozvede) je neskonale kvalitnější než ukradený a přeložený FAQ v posledním Levelu, naopak se ale ani zdaleka nevyrovná skvělému Andrejovu návodu v srpnovém Score.

Závěrem: i tento měsíc je Gamestar s přehledem nejlepší herní časopis u nás. Kvalitně napsané recenze, preview i návody, nejsou tu žádné znatelné úlety v hodnocení her, a především - drtivá většina časopisu opravdu je o hrách a o hraní.