Pro příští číslo si mohou čtenáři vybrat mezi třemi plnými hrami: Rollcage, Destruction Derby 2, Settlers 2. Hlasovat je nutné do 8. prosince. Sám bych vybral... hmm.. asi Rollcage.

První CD nepřináší žádné překvapení. Ostatně už v samotném časopise se říká, že na "CD najdete obvyklý nášup". Nechybí úvodní "aby jste", ještěže od příštího čísla má engine doznat změny, tak snad tentokrát se podaří najmout někoho s dokončenou základní školou, však sakra se Score prodává slušně, tak prachy jsou, co, chlapi?
Zmiňovaný "obvyklý nášup" je opravdu jako obvykle ubohý mirror gamesdomain včetně všech návodů na xx let staré NES hry, co tam kdo yrovna poslal. Odpustím si statistiky, které jsem dělal v minulých číslech, neb to zjevně nikam nevede. Každopádně je Score CD i nadále nejzoufalejším cover CD v našich krajích.

Oproti tomu, co je slíbeno na přebalu CD, je skladba demoverzí poněkud jiná: na CD je navíc Unreal Tournament, Indiana Jones a Wheel of Time, naopak chybí Armored Fist 3, Big Bang a Extreme Biker. Ne že by to nebylo lepší za horší, ale jsou lidé, co si překvapivě kupují časopis podle toho, co na něm čekají.

Dema: 3D Ultra Cool Pool, Age of Empires 2, Dirt Track Racing, FIFA 2000, Hot Wheels Crash, Indiana Jones and Infernal Machine, Omikron The Nomad Soul, Pong, Spec Ops 2, Spirit of Speed 1937, Tomb Raider 4, Unreal Tournament, Wheel of Time.

Obvyklá puberťácká trapnost, jindy tak bezostyšně čišící z většiny textů, tentokráte není tak očividná. Překvapivé. Nebo jsem si už, nedejbože, zvykl... Pochopitelně to neplatí o úvodních představeních redakce na straně 11, nad kterými se jistě nejeden žák základní školy pomlátí smíchy.

Hned potom ale přicházejí na řadu preview, které se čtou docela dobře. Aha, už vím čím to je. Po přečtení PCGameru se mi zdá všechno ostatní dobré. No nic, s tím už nic nenadělám, ale dělám si mentální poznámku - PCG číst samostatně.

Snaha vyrovnat se lepším časopisům nutí Score psát i o hardware. Protože jinde taky píšou. Co na tom, že o tom nic nevím. Však oni to čtenáři nepoznají. No, tak já to třeba nepoznám, ale určitě se najdou tací, kteří ano. Nad divnými výsledky testů, kde se tak nějak nic o úžasnosti nové karty nepotvrdilo, se ale pozastavili i sami autoři. Nemohu než copy&paste co jsem napsal do review posledního Levelu:
Rubriky o hardware v herních časopisech zásadně nečtu. Na internetu (a to i českém) totiž není problém najít specializované stránky, které tvoří lidé, kteří vědí o čem píší, dělají to objektivně, a často zdarma (což s objektivitou mnohdy souvisí).
A tohle platí o Score dvojnásob. Chcete-li si přečíst o tom, jak testovat GeForce256 když tomu člověk rozumí, zkuste třeba Riva CZ.

Trend omezování puberťáckého slovníku v textu je znát i v recenzích. V tomto čísle je možná i proto o něco více dobrých článků, než je obvyklé, a ani obvyklé úlety v hodnocení se vesměs nedostavily. Možná je to i proto, že hodně textů pochází od nových autorů.
Mezi nejlepší recenze čísla IMHO patří Opposing Force, Action Man, Earth 2150, Omikron, Revenant. Naopak vyloženě slabé jsou recenze KA-52 (ta připomíná spíš opsaný reklamní letáček), Age of Wonders (viz níže), FA Premier League Manager 2000 (že se Tukanovi hra nelíbí jsem pochopil... jiná informace o hře v recenzi bohužel není).
Hned první recenze čísla je Wheel of Time. Měl jsem z ní po dojmu z minulého preview trochu hrůzu, přece jen,  prokousávat se dalšími "brown ajah", to už bych asi nesnesl. Ale kupodivu - recenze je docela dobrá, čtivá, a bez zjevných urážek českého překladu Jordanových knih.
Age of Wonders. Typická ukázka Eislerova úletu. Nemůžu říct, že bych nějak zásadně nesouhlasil s výsledným hodnocením. Neomluvitelný je ale způsob, jakým Eisler svých 59% zdůvodňuje. Pro toto jedno z nejnižších hodnocení čísla má totiž jediný argument - neoriginalitu. A rozhodně nelže, hra opravdu kopíruje především Warcraft a Master of Magic. Přesto se domnívám, že čtenáře časopisu bude mnohem více zajímat, jak se vlastně hra hraje. Mno jo, jenže na to v textu nějak místo nezbylo. Nebo že by Eisler tu hru zase tak moc nehrál? Při delším posezení nad ní by si přece musel všimnout zoufalé AI počítače jak v taktických tak automatických bojích, neuvěřitelně frustrujícího ovládání, a dalších drobností, za které potom nelichotivé hodnocení hře opravdu přísluší.

Drobnosti. Na straně 28 je celkem pikantní žebříček nejprodávanějších her v JRC - na prvním místě se umístilo cosi pojmenované "TOP 10 PC U NÁS". To neznám.

Zajímavá je strana 114, kde je (trošku zmateně) v rubrice hardware zařazen popis programu Napster. Pravděpodobně nový seriál. O anonymous warez serverech to bude ale až příště, dneska jen MP3.

Klasika, poslední čísla týraná rubrika, tentorkát nedopadla zase tak nejhůř. Rádobyvtipný Robinson už dostal prostor jen v malé tabulce, a stránku zaplňuje recenze zaslaná čtenářem. Jelikož popisovanou hrou je Zynaps, celkem průměrná horizontální střílečka, není na recenzi moc co zkazit.

Závěr: jistý kvalitativní posun směrem vzhůru tu je. Především zásluhou menšího výskytu článků od Zvelebila, Tučka a Bílka. Pořád ale jediným dobrým důvodem, proč Score kupovat, jsou kvalitní plné hry.

CD2. Po vložení se opět objeví "aby jste si vybral", naštěstí jsem byl už připraven a chránil si zrak rukou. Bohužel i tentokrát jsou také ostatní texty na CD plné překlepů či pravopisných chyb nejhrubšího zrna (démoni jsou vychytralý), přičemž některé popisy jsou doslovně přetištěny i na papíře - ovšem bez chyb. Možná by to chtělo společnou korektorku...
Rubriky cheatů a návodů jsou naplněny pravidelným bullshitem, nemá cenu to každý měsíc znovu podorbně rozebírat, takže jen malá statistika:
/cheaty - 59 souborů, z toho pro hry ne starší než 3 měsíce - 1 (slovy jeden) soubor
/FAQ - 22 souborů, z toho pro PC hry je 5, přičemž jsem velkoryse započítal i JPG. Jako obvykle tak  převažuje PSX, N64 či NES...
/navody - 19 souborů, z toho pro PC hry 8
A tak asi jedinou zajímavou věcí na CD je přítomnost mission packů pro Incubation, na jejichž nepřítomnost jsem upozorňoval při kritice minulého čísla, a i docela dobrá skladba demoverzí...

Na straně 16 jsou zaplácnuty tři strany NFS designerskou soutěží, IMHO nepochopitelné plýtvání, stejně tak jako opakovaní trapné celostránkové hodnotící tabulky na straně 45. Že se popisem hodnocení zabrala celá strana minule, když to bylo poprvé, se dalo se zamhouřením obou očí akceptovat, ale pokaždé? Ehm.

Obrovským plýtváním je i osmistránkový článek "100 největších osobností herního nebe". Ono jako nápad to zase není tak špatné, ale bohužel to zpracování... Celých osm stran je naplněno kompletně smyšleným rádobyvtipným (pravda, asi na dvou místech jsem se alespoň lehce usmál) popisem herních hrdinů. Ponechám-li stranou, že redakce není zjevně schopna zpracovat téma seriozně (kde by taky ty potřebné znalosti vzali), zjevně nadsazený je zvolený počet hrdinů. Už od dvacátého místa je každé postavě věnována jedna věta, přičemž nápady došly o pěkných pár míst dříve. Méně by asi tentokrát bylo více.

Graf "Pozor, už přicházejí" na straně 27, velmi, velmi připomíná totéž z prvního PC Gameru (strana 20).

Obecně kvalita recenzí tohoto čísla je... ehm... řekněme poplatná věku čtenářů, pro které je časopis určen. O samotné hře se většinou mnoho nedozvíme, zato o to víc jaké osobní problémy právě recenzent má. Výjimkou jsou výtvory Ice, kde se sice o hrách píše (a to většinou i docela zajímavě), ale to hodnocení... Jeho popis a ocenění POP3D či Rogue Spear by sice mohlo sloužit jako zajímavý podklad pro hloubkové psychologické vyšetření, v seriozním časopise ale nemá co pohledávat. V sepsání recenze tak, aby odpovídala předem dannému hodnocení, je Ice prostě opravdu mistr. POP3D určitě není bomba, ale nemyslím že by byl zase o tolik horší než průměrné hry stejného typu dostávající kolem 70 procent.

Oficiálně je v časopise jediné preview, ovšem i několik dalších tzv. recenzí spíše preview připomíná obsahem, formou i zdrojem na základě něhož patrně vznikly. Konkrétně jsou to třeba Trickstyle, Gorky 17, Rogue Spear. Když už mluvíme o tom, z čeho Score recenzuje, zajímavá zpráva se objevila na Mageu:
DOLL [1.10.99 - 21:05]
2AKIRA> Ano AOE II mame (meli jsme) exkluzivne od Microsoftu my. To, co se stalo me mrzi, ale bude to mit dohru, jelikoz Score neni schopno dolozit, z jake verze recenzi psalo. Microsoft CR jim zadnou kopii neposlalo. Tvrzeni, ze ji maji z USA je detinske. MS CR samozrejme overuje (pramalou) moznost, ze jim to nekdo z MS USA poslal, ale stejne jak tomu neverim ja, tomu neveri nikdo. Krom par basebalistu. Co se bude dit? Nevim. Dokazovat nekomu psanu z neoficialni verze je velice tezke (skoro nemozne). Tu moc zasahnout maji jenom ctenari. Na male vydavatelstvi, ktere si dela co chce a na vsechny okolo sere, se muze jen stezi nejak tlacit. Soudy? Hm, v dnesni dobe? MS CR slibilo po overeni vsech faktu okolo poruseni exkluzivity AOE II pro CR podniknout co nejtvrdci kroky. Uvidite, ale slibuji vam, ze bez povsimnuti to neprejdu. Takovou svinarnu na me za celych sest let co jsme u hernich casaku, nikdo neudelal.
Ponechám bez komentáře, snad jen - zrovna tahle recenze je asi ve Score nejlepší...

A co naše baseballová parta? Nu, ani tentokrát se nedostali k nejlepším hrám (patrně někdo odpovědný má pud sebezáchovy), ale své schopnosti i tak naplno rozvíjejí především v příšerných rozhovorových recenzích NHL2000 a M$ Football 2000. Ta druhá je obzvláště hutná, krom procentuálního hodnocení by možná nebylo od věci uvažovat o nějaké vkusné, malé, leč dobře viditelné nálepce s údajem maximální hodnoty věku a IQ, se kterou je možné každý takový text bez následků číst.

To všechno ale není nic. Nic proti straně 52. Rubrika Klasika, dlouhodobý problém Score. Kdysi dávno kvalitní, postupně ubíjená až na tragickou úroveň, a definitivně zašlapaná do prachu experimentem s čtenářskými příspěvky. Rubrika byla nyní opět obnovena, a jako první příspěvek je tu "recenze" klasické arkády Golden Axe, která zde získává úžasných 20%. Mno, tak za prvé - smysl existence rubriky Klasika v každém herním časopise by měl být v připomenutí starých výborných her dnešní generaci hráčů, která je neměla kvůli svému věku možnost poznat (pro redakci Score by mělo být její čtení povinné). Tj. v žádném případě by neměla být věnována nějakým nekvalitním hrám (a 20% nezní jako moc kvalita). Hodnocení ovšem jen těžko může vycházet z porovnávání technických parametrů devět let staré hry s dnešními standardy. A jakže se tedy vlastně stalo, že skvělá hra Golden Axe dostala 20%? Pod článkem je podepsán jakýsi Robinson, který je v úvodníku na téže stránce představen coby talentovaný autor, kterého poznala redakce na ETCS. Zní to dost nepravděpodobně, místem setkání byla nejspíš školní družina, či místní centrum Drop In. Robinsonovi se nelíbí:
rozlišení 320x200 - ve své době běžný standard
myslí si, že postava umí vykonávat jen pět základních činností - chudák nepřišel ani na to jak házet protivníkem, používat magii, jezdit na potvorách...
jednoduchý příběh - přitom ani neví, jak se postavy jmenují, ostatně i v textu o 100 hrdinech se vyskytuje jen "Trpaslík z Golden Axe", a nikoliv správně jménem Gillius Thunderheat. Hlavní záporňák Death Adder, jediné jméne které autor zná, je zmíněn v úvodní větě na začátku hry, což je předpokládám jediný zdroj Robinsonových informací o hře. Proč mám pocit, že někdo napsal o hře, o které nic nevěděl, navíc zjevně neměl manuál? Čímž ovšem nijak nepolemizuji s tím, že příběh je prostý - k čemu je arkádě příběh?
otřesná hudba - PC verze podporuje jen speaker pro efekty a Adlib pro hudbu, která je na svou dobu opět dosti slušná
virus Lexa strojvůdce - těžko komentovat takové choré prepubertální výplody...
obrázky ze hry - obrázky doprovázející text vůbec nejsou z PC verze Golden Axe. Nevím, jestli autor hru neměl, nebo jestli je tak blbý že neuměl típnout screenshot (tipnul bych že tohle bude ten důvod), ale každopádně všechny obrázky pocházejí pravděpodobně z arcade verze z nějakého emulátoru (System16 ?). Jak můžete vidět někde okolo, v PC verzi pochopitelně není nápis vybízející druhého hráče ke vhození mince... Jakou verzi hry to ten člověk vlastně popisuje?

Celá rubrika Klasika zatím vyznívá jako vtip. Nebo spíš rád bych věřil že je to vtip. Vtip hodně špatný, a ani za mák směšný. Zrušte to, idioti, dělá se mi zle... :-((

Dopisy čtenářů jsou poslední věcí, o které bych se rád zmínil. Ani ne tak kvůli obvyklé, nyní ještě rozšířené rubrice plné neuvěřitelných výplodů čtenářů, ale spíš kvůli tabulkám kolem. V malých oknech nazvaných Sklopený zrak se redaktoři přiznávají k různým drobným hříškům z minulého čísla, jen nechápu proč jsou okna tak malá, a ne celostránková - ale krok správným směrem to je. Další samostatné okno Kudly v zádech na straně 126 obsahuje útržky negativních ohlasů na Score z Magea a také úryvky poslední kritiky zde... Nutno podotknout, že vhodně oproštěné od mých nejhorších invektiv... ;-)

Závěr: kvalita Score je stále na sestupné dráze, a asi nelze doufat v nějaký obrat. Pokud jste ale četli poslední číslo GS/Levelu/PCG a ani jeden časopis se vám nelíbil, pravděpodobně bude Score to pravé pro vás... Verzi s CD kupovat jen v případě, že nemáte Wipeout, ani nevíte kde ho sehnat jinde. Za svoje peníze byste dostali zase jen vyripovaný kus software, který se od dva roky staré warez verze zase tak moc neliší...

Rozsáhlý článek Moderní technologie ve hrách, začínající na straně 102, je IMHO velmi dobrý.

Ač se ve Score plýtvá až  nehorázně místem na všemožné nesmysly, nějak postrádám pokračování návodu na MM7 z minulého čísla. Andrej sice už v redakci není, ale článek je na webu vystaven už dávno...

Závěr: Vzhledem k nemožnosti koupit si CD2 s Incubation bez tištěného časopisu je nutné koupit si komplet. Co se dá dělat. Když už časopis máme, je škoda si ho nepřečíst. Před čtením ovšem pozor - je nutné bezpodmínečně se nejprve podívat kdo je pod textem podepsán. Zvelebil, Tuček, Bílek - pozor na ně. Rodinný podnik Score se tak (díky Zvelebil and his boys) kvalitou stále ani na dohled nepřibližuje dvojici Level/GameStar, ale s přehledem překonává Excalibur. Však to není tak těžké.